Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Resty sú resty a treba ich postupne likvidovať, zvlášť keď ide o moju obľúbenú kapelu. INSANIA ešte v priebehu minulého roka vydala ďalší, v poradí už ôsmy album, ktorý sa dočkal priaznivých reakcií, ale aj výčitiek, že skupina sa opakuje Lenže ono to nie je celkom pravda a aj keby bola, v prípade INSANIE by mi to ani tak veľmi nevadilo - aj tak by bola lepšia než väčšina domácich formácií.
Brňania pokračujú v trende nastavenom na predchádzajúcom albume, pričom ubrali na tvrdosti, no aj napriek tomu zostali dostatočne radikálni a jed pľujú ešte viac, ako hovoria. Rovnako sa mi nezdá, že by kabátovateli, ako to pod recenziou píše kolega Shnoff. Tam, kde predtým stavali na tvrdosti, teraz vložili viac melódií a budovania atmosféry.
Posun vidím aj v Polyho speváckom prejave. Akoby objavil viacero nových hlasových polôh, niektoré jeho party mi vzdialene pripomenuli Viléma Čoka (alebo to je hosť menom Slakh?). A keď už sme pri speve, tak ženský (či dievčenský?) spev v podani Lidušky Karáskovej v „Píšu ti švabachem“ mi tak mimovoľne a veľmi príjemne pripomenul detský zbor „Hobitov“ z ranej histórie kapely.
Textovo si ide Poly svoje už desaťročia, bez ohľadu na kohokoľvek a čokoľvek, jediná zmenu, ktorú som si všimol, tkvie v čoraz väčšej adresnosti jeho posolstiev. Či už to je dôsledok toho, že tvrdšia je aj doba, alebo ide o sklamanie z toho, že ich doteraz zahalené posolstvá všetci ignorujú, to netuším. V každom prípade som mal Polyho rýmy vždy rád. Dokáže nimi nielen pobaviť, ale aj povzbudiť k zamysleniu.
INSANIA je vyzretou kapelou, ktorá ani na novinke neostala nič dlžná svojej povesti. Nič viac, ale ani nič menej.
P.S.: Ak by niekomu prekážalo málo bonusových skladieb, na obale CD možno nájsť QR kód, ktorý odkazuje na ďalší zaujímavý materiál.
INSANIA potvrdila status kvalitnej a nekompromisnej kapely. Je tu viac adresnosti, menej tvrdosti, viac atmosféry a vyzretosti.
7,5 / 10
GRRRotesky (2022)
Na počátku byl spam (2017)
Zapal dům poraž strom... (2013)
Kult hyeny (2010)
Rock'n'Freud (LP) (2008)
Rock'n'Freud (2007)
Out (2004)
Trans-Mystic Anarchy (2001)
Recycling (Live in Seattle) (2000)
Virtu-ritual (1998)
Woodo Astrology (7'') (1997)
God Is Insane – Join Him (1996)
Caught Red-Handed (7'') (1995)
Crossfade (1994)
Vertigo (7'') (1993)
R.U.Dead? (demo) (1992)
Vydáno: 2013
Vydavatel: X Production / RedBlack
Stopáž: 43:39
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
